UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Všetky ponosy, ktoré sa na adresu MY DYING BRIDE v priebehu ich dlhoročnej kariéry zosypali, majú svoju logiku a opodstatnenie. Dajú sa pochopiť hlasy fanúšikov, ktorí na kapelu zanevreli po vydaní monolitu „The Angel And The Dark River“. Pravdu majú svojím spôsobom aj tí, ktorí tvrdia, že je to naopak jediný skutočne podstatný album v ich diskografii. Dá sa súhlasiť aj s vyzdvihovateľmi výnimočnosti experimentálnych „Percent“ či poslucháčmi, ktorí tvrdia, že posledný z veľkých albumov, ktorý MY DYING BRIDE nahrali, je „Svetlo na konci sveta“.
Celé to však hovorí o veľmi zaujímavej skutočnosti. Legenda z Yorkshire dokáže aj 20 rokov od vydania svojho debutového albumu rozprúdiť vášnivú debatu. A čo je najdôležitejšie, stále má dosť fanúšikov, pre ktorých je ich jedenásty štúdiový počin malým sviatkom – bez ohľadu na to, či si chcú dopriať trochu oddychu po parádnej pohrebnej ťažobe nových EVOKEN, alebo sú pre nich práve MY DYING BRIDE skutočným stelesnením smútku, depresie a tragédie.
Čo zaujme na prvý pohľad, je obal novinky so štýlovým názvom „A Map Of All Our Failures“. Nespomínam si, kedy naposledy a či vôbec niekedy sa vizuálna zložka MY DYING BRIDE takto krásne zhodovala s tým, čo vás čaká po hudobnej stránke. Alebo je aj dosť možné, že som bol až príliš alergický na toho tučného vrabca, ktorý sa na obale predchádzajúceho štúdiového záseku tváril, že je vrana. Tak či onak, už za obal letí na Britské ostrovy veľká pochvala.
Veľké doomové predstavenie, to je presne to, čo ponúkajú MY DYING BRIDE aj v roku 2012, sebaistí vo svojej jedinečnosti a výnimočnom postavení. Spolu s „A Line Of Deathless Kings“ je novinka najsilnejšou chvíľou kapely za viac ako desaťročie, do karát jej hrá nadýchanejší zvuk a pestrejšie aranžmány. Najvýraznejším momentom je tu bezpochyby ambiciózny, viac ako osemminútový kúsok „Hail Odysseus“. V ničom za ním nezaostávajú chytľavé temnoty „A Tapestry Scorned“, „Like A Perpetual Funeral“ či záverečná, vkusným zborovým vokálom ozdobená náboženská lamentácia „Abandoned As Christ“.
Aaron Stainthorpe je so svojím skvostným vokálom opäť raz skutočnou pýchou celej nahrávky. Spieval niekedy takto suverénne a sebaisto? Je zážitkom počúvať jeho ubolené kreácie, precítené melodické linky, blackmetalový škrekot či občasné recitácie v krásnej starej britskej angličtine. Nemenej pestré je aj celkové hudobné dianie na novom albume. Andrew a Hamish prispeli plným priehrštím kvalitných ponurých riffov a Shaun McGowan opäť potvrdzuje, aké dôležité a prínosné sú v súčasnom zvuku kapely jeho klávesy a husle.
MY DYING BRIDE sú kapelou, s ktorou jednoducho treba počítať. O tom, že svoje štúdiové majstrovstvo dokážu s veľkým prehľadom preniesť aj na koncertné pódiá, vedia svoje aj návštevníci festivalu Brutal Assault, presnejšie edícií 2005 a 2010. Dočkáme sa do tretice na budúci rok? Škoda by bola čakať ďalšie dva ročníky, keď majú džentlmeni a dáma takúto luxusnú formu.
Spolu s „A Line Of Deathless Kings“ je novinka najsilnejšou chvíľou kapely za viac ako desaťročie. Do karát jej hrajú nadýchanejší zvuk a pestrejšie aranžmány.
8,5 / 10
Aaron Stainthorpe
- spev
Andrew Craighan
- gitary
Hamish Glencross
- gitary
Lena Abé
- basgitara
Shaun MacGowan
- klávesy, husle
Shaun Taylor Steels
- bicie (ako hosť)
1. Kneel Till Doomsday
2. The Poorest Waltz
3. A Tapestry Scorned
4. Like A Perpetual Funeral
5. A Map Of All Our Failures
6. Hail Odysseus
7. Within The Presence Of Absence
8. Abandoned As Christ
A Mortal Binding (2024)
The Ghost of Orion (2020)
Feel The Misery (2015)
A Map Of All Our Failures (2012)
The Barghest O' Whitby (2011)
Evinta (2011)
Excerpts From Evinta (EP) (2011)
Bring Me Victory (EP) (2009)
For Lies I Sire (2009)
A Line Of Deathless Kings (2006)
Songs of Darkness, Words of Light (2004)
The Voice Of The Wretched (Live) (2002)
The Dreadful Hours (2001)
Meisterwerk 2 (Best of) (2001)
Meisterwerk 1 (Best of) (2000)
The Light At The End Of The World (1999)
34,788% ...Complete (1998)
Like Gods Of The Sun (1996)
Trinity (1996)
The Angel And The Dark River (1995)
I Am The Bloody Earth (1994)
Turn Loose The Swans (1993)
The Thrash Of Naked Limbs (1992)
As The Flower Withers (1992)
Symphonaire Infernus Et Sphera Empyrium (1991)
Towards The Sinister (1990)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Peaceville Records
Stopáž: 63:45
Produkce: Mags
Studio: Futureworks Studios, Manchester, UK
všechna alba MDB jsou parádní. ale musel jsem dlouho čekat na album u kterého zažívám tak silné emoce jak u Turn Loose the Swans.tady je.
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.